neděle 22. března 2009

....

začátky jsou někdy konce a konce jsou někdy začátky..

.. jak mám milovat někoho, kdo s radostí sobě vlastní shazuje věci, co nejvíc mám rád? Jak se mi má stát někdo smyslem života, když ne že "nepřitaká", ale ani neakceptuje radost dosavadní největší?

.. proč mám poslouchat "di už s těma sračkama někam, nikdo na to není zvědavej .. " když se s napůl neznáními lidmi bavím o voze, v němž našel sem radost a sílu fungovat i přes časy pro mne velmi těžké .. " koho si myslíš, že ta tvoje sračka stará zajímá.." ..

.. jak se mám snažiti milovat toho, kdo shodí každý krok můj, z něhož já mám radost nevýslovnou?

2 komentáře:

  1. Ano milý Křupe. Blázni mají těžký úděl! Věř mi, vím o čem mluvím a vím o čem mluvíš!

    OdpovědětVymazat
  2. Smutná pravda, jak by ale byl život strohý, nebýt úskalí? Aneb být bláznem a hrdě dané nosit? Ikdyž je tvoje radost jen tvoje radost, je to pořád tvoje radost a už jen to je dúvod nad důvody ..

    OdpovědětVymazat